Erik Rutan vyhlásil válku metalovému konzervativismu! Už samotná zpráva, že kytarista legendy legend - amerických deatherů Morbid Angel - chystá novou kapelu, která nebude brousit death metal, byla dost zajímavá. A co teprve zvěst, že vokálu se ujme metalová diva Martina Astner (známá z působení v Therion)! To byla teprve živná půda pro spekulace! Nuže, nyní je Absolute Purity mezi námi smrtelnými...
Musím předeslat, že jsem se letos ještě nesetkal s tak zapeklitým a těžko přístupným albem. Jakoby se na něm stýkaly dva rozdílné a nesourodé světy. Svět Erika Rutana, excelentního kytaristy a skladatele, jehož inspirační zdroje začínají kdesi u Mozarta a končí u metalu a svět “takový tý gotiky s ženskou”. A to je pro mnohé kámen úrazu. Naše žaludky zhýčkané lacinými orchestrálními pochoutkami, které firmy chrlí jako na běžícím páse mají co dělat s odlišným přístupem nepartiového a nekonvenčního komponisty Rutanovy ráže.

Nebylo by tak těžké smést Absolute Purity ze stolu s tím, že je to kousek plný disharmonie a křečí. Přesto by to bylo nevýslovně hloupé a krátkozraké. Pravdou je, že Rutanův přístup k hudbě je na parseky odlišný od vžitých konceptů. Zdá se, že se instrumentace a vokál nemohou shodnout, že se odpuzující, že si navzájem odporují a tak dále. Jakoby vyprávěly dva různé příběhy. Éterický vokál Martiny Astner, přecházející místy až do operní polohy versus nepřeberná zásobárna motivů Erika Rutana. Kdybych měl najít blízkou paralelu velkého představení páně kapelníka, musel bych rozhodně zmínit Blackoshovu excelenci v Cales. Rutanova hra je plná zvratů, zvuková paleta jeho inštrumentu sahá do temných zahulených hlubin, ale leckde se zase svojí vzdušností dotýká nebes. Jednotlivé kytarové ozvuky se vrství do mnohomluvné koláže, která jen zřídkakdy sáhne po bezpečných jistotách. Navíc se nikde neztrácí Rutanova přirozenost, není pochyb, že tenhle člověk spoluvytváří jeden velký (morbidní) fenomén, který se nedá prostě a jednoduše shrnout pod visačku “death metal”, ale který je nutno jednou provždy považovat za suverénní hudební mistrovství...

Absolute Purity není obětí kýče - ani klávesy tu nejsou líbivou zástěrkou kompoziční triviality. Protěžovaný koncept “napsat linky pro zpěvačku a kvílející sbory a zbytek zaplácnout plochými kytarami a spoustou efektních efektů” nemá na Absolute Purity místo. Klávesové plochy jsou sice často zapojovány, ale nikde nedominují, fungují jako výstuha hudebního obsahu.

Alas se představují jako dokonale fungující kapela, která je dostatečně zralá pro novátorský a neuchopitelný přístup Erika Rutana k hudební matérii. Je to dřina, neleze to do hlavy, ale jakmile jste jednou v sedle, je pot zapomenut. Díky lidem jako Rutan metal nechcípl (a snad ani nechcípne) na kanibalismus!